Historie

Vývoj území od středověku po současnost

Budovy Poříčí 41 a Náplavka 8, 10 a 12 leží na území bývalé slovanské zemědělské osady Křídlovice. Doklady o místním osídlení sahají do středověku a místní jméno se vyvíjelo v podobách jako Grillwitz / Grillowitz, později česky Křídlovice. Obec pravděpodobně existovala již dříve, než samotné město Brno.

Ve 14.–18. století šlo o typickou zemědělskou vesnici, která byla v přímém styku s městskou periferií — na mapách a v písemnostech se objevují rozlišení „Staré“ a „Nové“ Křídlovice (Alte/Neue Grillowitz). Součástí širších reorganizací místních katastrů a administrativního členění se osada postupně přibližovala městu.

Po roce 1850 se území někdejších Křídlovic definitivně stává součástí Brna a vstupuje do éry dynamických proměn. Zánik samostatné obce a její administrativní začlenění do města znamenaly konec převážně venkovského charakteru a otevřely prostor pro urbanizaci, která byla typická pro prudce se rozvíjející průmyslové Brno druhé poloviny 19. století. Blízkost řeky Svratky a hlavních komunikací pak hrála klíčovou roli při postupné přeměně polí, zahrad a hospodářských dvorů v městskou zástavbu.

Na přelomu 19. a 20. století se oblast Starého Brna a Křídlovické ulice stává stabilní součástí vnitřního města. Vznikají činžovní domy, drobné provozovny i technická infrastruktura, přičemž řeka Svratka stále představuje spíše utilitární prvek – regulovaný tok, zdroj vody a zároveň hranici mezi různými typy zástavby. Meziválečné období přineslo další zahušťování a funkční proměny území, které však zásadně poznamenala druhá světová válka a následná poválečná obnova.

Nejvýraznější zásahy přicházejí po roce 1945. Socialistická urbanistika kladla důraz na dopravu, sport a velkokapacitní stavby. V tomto kontextu vzniká na konci 50. let hala Rondo, původně jako moderní zimní stadion. Stavba se stala výraznou dominantou oblasti a symbolem nové etapy využívání prostoru — od tradiční městské čtvrti k místu hromadných sportovních a společenských akcí.

V posledních desetiletích se území postupně zbavuje čistě utilitárního a dopravního pojetí. Do popředí se dostává kvalita veřejného prostoru, vztah města k řece a snaha o kultivaci nábřeží. Vyústěním těchto snah je vznik Rullerova nábřeží, které proměnilo dříve přehlížený úsek podél Svratky v živý městský prostor pro pěší i cyklisty — řeka se tak vrátila do života města a místních obyvatel.

Kolejová vlečka na Výstaviště

Ještě před několika lety byla v ulici Poříčí k vidění jedna rarita. Uprostřed rušné slinice I. třídy tu totiž vedla železniční kolejová vlečka.

Historie vlečky, kterých bylo mimochodem v Brně mnoho, sahá do roku 1889. Tehdy vlečka odbočovala z tramvajové trati k Ústřednímu hřbitovu v místě křížení ulic Křížová a Poříčí a pokračovala západně podél řeky vedla do cukrovaru u dnešního Bauerova zámečku, který se dnes nachází přímo v areálu brněnského výstaviště.

Vlečka se později stala majetkem Brněnských veletrhů a výstav a v roce 1957 došlo k jejímu prodloužení v areálu výstaviště na straně jedné a na Dolní nádraží ulicí Poříčí na straně druhé. Využívána byla především pro dopravu kolejových vozidel na strojírenské veletrhy nebo k dopravě rozměrných exponátů na výstaviště.